Osobnostní rozvoj je plný paradoxů

Publikováno: 23. 3. 2018, 12:00

Pod slovy „osobnostní rozvoj“ si lidé představí ledacos. Co jsou podle člověka, který se již dlouho věnuje tématu osobnostně sociálního rozvoje, Jana Nehyby, nejčastější „rozvojové mýty“?



Samotné mýty mají pro mě určitou důležitou hodnotu, vytváří příběhy, které mají velký vliv na druhé. A tento vliv může být jak špatný, tak i dobrý. V tomhle smyslu se mi třeba líbí „Zimbardův projekt hrdinství“. To je jednoznačně snaha o mýtus, který chce mít pozitivní dopad na naši společnost. Já si jej překládám jako snahu o hrdinství všedního dne.

"Spíše než o mýtech, které mají negativní dopad rád přemýšlím o úskalích osobnostního rozvoje.

Jedním z úskalí je to, že osobnostní rozvoj je cesta, jak se bez námahy stát někým lepším. Jedno moudré pořekadlo říká, že „co nic nestojí, za nic nestojí“. Na druhé straně není možné říci, že osobnostní rozvoj je jen o úsilí. Paradoxně změna prý také přichází, když se člověk zastaví. Osobnostní rozvoj tak často stojí na takovýchto paradoxech, proto je také mnohdy obtížné označit něco za mýtus a něco za pravdu.

Další úskalí v oblasti osobnostního rozvoje vidím v tom, že se zplošťuje, a to tím, že se z něj dělá jen byznys. Jednoduše řečeno, osobnostní rozvoj se dělá jen proto, aby se vydělalo. Absurdní je, že už se dělá i byznys z tohoto zplošťování osobnostního rozvoje. Stačí se podívat na knihu „Sham: How the Self-Help Movement Made America Helpless“ od Steva Salerna, která si bere na paškál celé odvětví sebepomáhajících aktivit (od knih až po osobnostní programy). Přitom tato kniha sama o sobě je názorem na osobnostní rozvoj a autor se ji snažil marketingově prodat.

Třetí úskalí které vybírám vidím v přesvědčení, že proto, abychom se osobnostně rozvinuli, potřebujeme hromadu osobnostně rozvojových seminářů, workshopů, kurzů, výcviků,… .



„Znám lidi, kteří léta objíždí různé více či méně ezoterické osobnostně rozvojové kurzy, ale nikam se neposouvají. Někteří jako například já, jsem to dělal nevědomky proto, abych se obeznámil s metodami, které mi mohou změnit život a mohl jsem se jim vyhnout.“

Poslední úskalí, které bych rád zmínil je, že osobnostní rozvoj není jen o změně v životě, ale je i o nezměně, o tom, jak stát na jednom místě, na místě, které si zvolíme a vybereme ve svém profesním i osobním životě. Je tu tak pro mě další paradox, kterým je to, že osobnostní rozvoj je pro mě o změně, ale i stálosti.

Je mnoho dalších úskalí osobnostního rozvoje, jeden z mnoha autorů, který mě na toto téma oslovil, je Mark Manson a například jeho „9 lží, které si namlouváme“, ale nebojte i on nějaké ty mýty ve svých článcích živí, stejně jako my ostatní, kteří se osobnostním rozvojem zabýváme.

Proč se vůbec zabývat osobnostním rozvojem, když je v něm tolik paradoxů?

Na tuto otázku mám jen poetickou odpověď:

"Cenu má jenom cesta, jenom ona trvá, kdežto cíl je často iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by byl nějaký smysl v dosaženém cíli. Drásá-li člověka nějaký rozpor, není správné volit nejistý a nehodnotný klid za cenu slepého přijetí jednoho ze dvou přijetí rozporu. Hledáš, jaký bys dal životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou, a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. Chceš-li růst ty sám, střetej se se svými rozpory” (Antoine de Saint-Exupery).

Festival osobnostního rozvoje je pěkné místo, kde se člověk může střetávat se svými rozpory! :-)



Zimbardův projekt hrdinství – Změna přijde, když se zastavíš (Frans Meulmeester) – Sham: How the Self-Help Movement Made America Helpless (Steve Salerno) – 9 lží, které si namlouváme (Mark Manson)



S Janem se můžete potkat i na letošním festivalu, kde povede komunikační workshopy.



Aktuálně: od 20. do 22. 4. bude probíhat Festival osobnostního rozvoje 2018 – podívat se